dci

See also: DCI and dći

Old Czech

Alternative forms

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dъ̏ťi, from Proto-Indo-European *dʰugh₂tḗr.

Noun

dci f

  1. daughter
    • around 1314, chapter XIII, in Kronika tak řečeného Dalimila‎:
      Jsem z Oskořína dci toho pána, / i sem ot těch złých dievek svázána.
      I am a daughter of the lord from Oskořín, / and I have been tied up by the evil girls.

Declension
Declension
singular dual plural
nominative dci, dcera, dceř dceři, dceřě (dceře) dceře, dcery
genitive dceře, dcery dcerú (dcerou) dcer, dceří
dative dceři, dceřě (dceře) dceroma, dcerama dcerám
accusative dceř, dceru, dceři dceři, dceřě (dceře) dcery, dceře
vocative dci, dcero dceři, dceřě (dceře) dceře, dcery
locative dceři, dceřě (dceře) dcerú (dcerou) dcerách
instrumental dceřú (dceří, dceřou), dcerú (dcerou), dcú (dcí, dcou) dceroma, dcerama dcerami

Descendants
  • Czech: dcera
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.